V prezentaci nejdůležitějších židenických osobností historie jsme se přesunuli do druhé poloviny. Po Šárce Staré a Věře Drápalové se dostáváme ke třetí ženě, která měla na židenický florbal velký vliv. Vyzkoušela si téměř všechny role, které mohla a odvedla v klubu spoustu důležité práce. Šestou osobností je Veronika Wienerová!

Veronika do klubu poprvé nahlédla v roce 2005, kdy se stala členkou ženského A-týmu. Společně se svými spoluhráčkami o rok později vybojovala historický postup do Extraligy žen. Deset let na to v této soutěži figurovala znovu, to už ale v jiné roli - rozhodčí. Pojďme ale zpátky do minulosti. Veronika začínala jako hráčka, poté v klubu působila jako trenérka juniorek. To byl první mládežnický tým, který v sezoně 2007/2008 v Židenicích vznikl. Její trenérskou kolegyní byla Dana Horníčková. Verča se postupem času dostávala i k dalším kategoriím. V Židenicích dala základy florbalu elévům a mladším žákům. U mládeže odváděla velmi dobrou práci a postupně se tak vypracovala až na pozici šéftrenéra mládeže. „V roli trenérky ráda vzpomínám na trénování elévů a mladších žáků. Práce s dětmi mě vždy naplňovala. Povedlo se mi vychovat hráče a hráčky, kteří u florbalu zůstali a kteří se mu věnují i dále,“ komentuje svou trenérskou kariéru. 

"Od roku 2012 trénovala společně s Míšou Konečnou v klubu elévy. Aktivně se zapojovala do náborových akcí, takže mládežnická základna v letech 2012-2016 hodně vzrostla. Mezi její odchovance patří Martin Karpíšek (nyní hraje 1. ligu mužů za Gullivers, pozn. red.), Dan Lošťák (žideničtí muži A, pozn. red.), Lukáš Jelínek (1. liga mužů za Hattrick, pozn. red.) a můžeme jmenovat další. Klukům holky výborný základ a vybudovaly výborný kolektiv," vzpomíná prezident Jiří Starý.

Jako hráčka dokázala v sezoně 2012/2013 ovládnout bodování 1. ligy žen v rezervním týmu Židenic. Za 18 zápasů nasbírala 56 bodů za 29 gólů a 27 asistencí. „K tomuto výsledku mi pomohly spoluhráčky v lajně Míša Konečná a Petra Drápalová - za což jím patří dík,“ vzpomíná Veronika na svůj milník. Veronika za svoji hráčskou kariéru nehrála v jiném klubu a vždy byla Židenicím věrná. Ani nabídky ostatních klubů jí nezlákaly a zůstala tak v Brně. „Florbal jako sport samotný mě bavil, takže jsem se mu ráda věnovala. Židenicím jsem zůstala věrná po celou svoji hráčskou kariéru. Měla jsem nabídky přestoupit i do jiných klubů v Praze, nicméně stěhování do Prahy jsem tehdy odmítla.“

Ani u Verči není výjimkou, že jako hráčka ráda jezdila na neligové turnaje jako jsou Czech Open v Praze, Slovak Open v Bratislavě, Open Game v Brně, Hornets cup v Rožnově pod Radhoštěm, turnaj v Topolčanech, Dačice a další. V paměti jí ale utkvěl ještě jiný turnaj! „Pamatuji si na mezinárodní turnaj v Amsterdamu v roce 2008, kdy jsme poskládaly tým z půlky žen a půlky juniorek. Vzaly do auta stany a jelo se do Amstru. Žádný trenér, žádná očekávání, jen chuť si zahrát florbal v Holandsku. Turnaj jsme vyhrály, první gól jsme dostaly až ve finále. Bylo příjemné spojit florbal a dovolenou,“ říká o turnaji v netradičním florbalovém městě. 

Během své kariéry v klubu spolupracovala se spoustou dalších koučů. S kým však spolupracovala nejraději? „Ráda bych zmínila Věru Drápalovou - tehdejší starostku TJ Sokola Brno Židenic, která už bohužel není mezi námi. Za její vedení a příklad jsem vděčná. Určitě nesmím zapomenout na spolupráci s Míšou Konečnou. Spolu jsme trénovaly, pískaly, hrály. Jako hráčka bych vypíchla kondičního trenéra Davida Neruda. Pod ním jsem zaznamenala největší progres a výsledky. Ráda jsem také spolupracovala s Šárkou Kusákovou, Janou Liškovou, Petrem Augustinem a dalšími trenéry a trenérkami, které v té době v klubu působili.“

Nyní se Veronika věnuje svému ročnímu synovi a od florbalu si dala pauzu. Do budoucna by se ráda vrátila k trénování dětí a protože na svůj nejsilnější florbalový zážitek stále ještě čeká, věříme, že to bude právě její návrat zpět na trenérskou lavičku, nebo úspěchy, které se svými svěřenci zažije!

Verčo, děkujeme ti za všechnu práci, kterou jsi pro klub odvedla!