Pro většinu florbalových příznivců bylo velkým překvapením, když se objevila na domácím hřišti v rámci 7. kola proti Mladé Boleslavi. Andrea Dernerová, která po loňské sezoně ukončila kariéru, se kvůli rozsáhlé marodce do týmu vrátila, a rovnou gólem v přesilovce pomohla k výhře 7:5. Nakonec odehrála tři zápasy v základní části a kompletní play-down. V něm se stala nejproduktivnější hráčkou týmu a znovu prokázala své kvality. 

Do březnové ankety o nejlepší gól měsíce se vešly hned dvě její branky. Obě do sítě Mladé Boleslavi. Nejvíce hlasů nakonec získala dělovka na 6:3 ve třetím zápase play-down. Ani tato výhra na vítězství v sérii bohužel nestačila. Židenice poté nezvládly ani sérii s Bulldogs Brno a po 15 letech nejvyšší soutěž opustily.

Andy, v anketě o nejlepší gól března jsi získala nejvíce hlasů. Gratulujeme! 

Děkuji, je to super (usmívá se).

Sledovala jsi anketu?

Viděla jsem, že jsem se do ní dostala, ale průběh jsem nesledovala. 

Tvoje vítězná trefa byla výstavní! Asi se ti takové zakončení líbilo, že?

Ano, výjimečně se mi povedl trefit vingl, ale u tohoto gólu si pamatuju, že jsem snažila ještě hledat přihrávku na Kindr. (Martina Indrová, pozn. red.)

Jako jedné z mála hráček se ti podařilo dostat se do ankety se dvěma brankami. Co na to říkáš?

Pro mě je to ocenění, že se moje góly líbí. Ale co si budeme povídat, k ničemu nepomohly.

Zápas jsme dokázali dovést do vítězného konce. Sérii nakonec ne, stejně tak tu druhou s Bulldogs. Židenice se musí smířit se sestupem, po 15 letech opouští Extraligu. Jaké jsi bezprostředně po konci měla pocity?

Byla jsem smutná a zklamaná.

Od posledního utkání, které o sestupu rozhodlo, uběhl už měsíc. Jaké máš pocity nyní? 

Pořád jsem z toho smutná. Moc mě mrzí, že jsme Extraligu nezvládly udržet.

Jak je těžké se se sestupem smířit?

Je to těžké. Ale je potřeba to přijmout, smířit se s tím, že to tak je a pokusit se s tím něco udělat.

Co bylo podle tebe hlavním faktorem, proč Židenice nezvládly obě série play-down?

Nedokážu to určit.

Po loňské sezoně ses rozhodla pověsit florbalku na hřebík, ale nakonec ses v kádru znovu objevila. V základní části jsi odehrála tři zápasy, play-down jsi zvládla celé. Jak se tvůj návrat zrodil? 

Chodila jsem s holkama na tréninky, takže jsme se domluvili s trenéry, že vypomůžu. Bohužel se mi ale nepodařilo pomoci soutěž udržet. 

S týmem jsi tedy během sezony trénovala. Bylo pro tebe pak jednodušší se zapojit i do zápasů, když jsi v podstatě měla natrénováno?

Bylo to těžké, protože mi chyběl zápasový rytmus a zápasové tempo. V play-down jsem měla obavy, co na tu zátěž řekne tělo, které si odvyklo. Podařilo se mi v rámci mezí připravit.

Blíží se tvůj definitivní konec s florbalem?

Zatím jsem s Jirkou domluvená na stejném módu jako loni, a to, že budu chodit na tréninky a uvidíme.

Většinu své kariéry jsi spojila s Židenicemi. Postoupit do semifinále Extraligy se zatím nepovedlo, letos přišel sestup. 

Vůbec jsem si ani v těch nejčernějších myšlenkách nepředstavovala sestup. Snažila jsem se věřit až do konce, že to zvládneme. Proto jsem z toho tak špatná.

Po 15 letech Židenice čeká 1. liga žen. Věříš týmu na okamžitý postup zpět?

Pro holky to bude strašně těžké. Věřím, že by v lize mohly dominovat, ale pak v play-off to bude úplně o něčem jiném.

Myslíš si, že Židenice budou patřit mezi favority na postup a co pro to musejí podle tebe udělat?

Ano, věřím tomu. Nesmí polevit, budou si muset udržet vysoké tempo, jaké je v Extralize po celou sezonu.

Pokud tedy do zápasů nezasáhneš, budeme tě vídat na tribuně i na zápasech první ligy?

Určitě budu chodit fandit a podporovat.