Viktorie Fuchsová se stala dubnovou hráčkou měsíce! V poslední anketě letošní sezóny bojovala s Lindou Hyksovou a Zuzanou Žampachovou. Byl to napínavý souboj, ve kterém nakonec zvítězila právě Viki. Hráčka s číslem 13, odchovankyně klubu, zažila letos ne úplně úspěšnou sezónu, do níž jí vstoupilo i zranění. Vše nakonec ale zvládla. Se svým týmem udržela nejvyšší soutěž a své zranění zahojila natolik, že stihla hravě i druhou polovinu sezóny.

Viki, gratulujeme k ocenění! 

Děkuji! 

Sezóna už je letos u konce, tak co na ni říkáš? 

Řekla bych, že to byla nakonec sezóna se vším všudy. Myslím, že jsme si ale všichni přáli, aby měla jiný průběh. Základní část se nám nepovedla podle našich představ, a proto nám nezbývalo nic jiného než zabojovat ve vyřazovací fázi, kde se začíná znovu od nuly. Navíc si tým prošel řadou změn. Myslím, že se nám podařilo ještě více semknout, získat zpět sebevědomí a udělat ten poslední, nejdůležitější krok. 

Tebe v jejím průběhu potkalo i zranění, které tě vyřadilo na nějaký týden ze hry. Jak moc to pro tebe bylo těžké a jak jsi zvládla návrat? 

Na začátku mě to hlavně mrzelo. Člověk neví, jak dlouho to bude trvat, ani jestli mu mezitím „neujede vlak“. Na druhou stranu bolístky k florbalu jednoduše patří. Naštěstí jsem se vrátila dříve, než jsme čekali. Z prvních zápasů jsem měla poměrně velký respekt, který však časem opadl, takže jsem ráda, jak to celé dopadlo. 

Jak moc těžké byly boje v play-down a baráži? S ohledem na psychiku, fyzičku, a i třeba na to, že ta sezóna byla už fakt dlouhá. 

Letošní sezóna byla opravdu dlouhá. Ne, že by utkání v play-down a baráži byla příliš fyzicky náročná, ale sehrály jsme hodně zápasů v krátkém čase. Psychicky to pro nás bylo náročné hlavně ve chvíli, kdy se play-down chýlilo ke konci a my byly blíže baráži. Byly zápasy, kdy jsme podaly bojovný, týmový a dobrý výkon, ale stejně to nestačilo. Cítily jsme, že je pro klub i pro nás všechny opravdu důležité Extraligu udržet. Podobnou situací si ale část týmu prošla před třemi lety, případně pak v další sezóně, kdy se o Extraligu bojovalo v první lize. Cítily jsme sice velký tlak, ale zkušenosti z předchozích dvou sezón nám určitě pomohly a osobně jsem věřila, že baráž zvládneme. To se nám podařilo a jsem na celý tým moc pyšná. 

Po základní části jsi skončila v žebříčku kanadského bodování druhá. Považuješ se v týmu za střelce? Nebo jakou vnímáš, že máš roli? 

Myslím, že jsem do sezóny asi jako jeden ze střelců vstupovala, ale postupem času, i s ohledem na změnu herního systému se moje role hodně proměnila přesunem na pozici centra, která je mnohem komplexnější. Velkou část sezóny jsem strávila v lajně s hráčkami, které nastoupily v letošní sezóně za ženy poprvé. Přála jsem si, aby se na hřišti cítily psychicky dobře, a zároveň jsem pro ně chtěla být oporou i herně. Takže jsem se na konci cítila už spíš jako taková spojka mezi útokem a obranou, což byla příjemná změna. 

Je těžké skloubit studium medicíny a florbal na nejvyšší úrovni? 

Oboje je hodně časově náročné, takže v tomto ohledu určitě ano. U florbalu se to týká hlavně cestování na tréninky a zápasy. U medicíny je to dané hlavně množstvím učiva, které je třeba dávat do souvislostí a povinnosti většinou neskončí s koncem výuky. Občas někdo vnímá jako nevýhodu, že florbal musí brát vedle medicíny spoustu energie. Řekla bych, že mi to však naopak energii dodává a jsem ráda, že to zatím společně funguje. Navíc mám kolem sebe i na medicíně moc fajn partu spolužáků a o to snáz to pak jde. 

Už se ti někdy stalo, že jsi znalosti nabyté ve škole zúročila ve florbale? Přecejen v obou případech je v roli lidské tělo. 

Ano, stává se to a občas je to i obráceně. Když se třeba ve škole bavíme zrovna o něčem, co se týká sportu, snažím se propojit si to s nějakou situací ve florbale. Občas přijde i nějaká spoluhráčka “Hele, Viki, prosím tě...”(smích). Obecně, ve chvíli, kdy si dokážu nějakou teoretickou znalost promítnout do reálných situací, je všechno mnohem zajímavější. 

Těšíš se na letní přípravu, nebo je to pro tebe nejvíc neoblíbená část sezóny? 

Nevím, jestli je někdo, kdo by vyloženě řekl, že se na letní přípravu těší (smích). Herní tréninky mi sice budou chybět, nicméně dalo by se říct, že další sezóna začíná již přípravou na ni. Bude tedy důležité, abychom k tréninkům i v této části sezóny přistoupily zodpovědně. 

Co bys vzkázala všem, kteří se chtějí věnovat škole na 100% a přesto stejné úsilí dávat i do florbalu, stejně jako ty? 

Hlavní je, aby člověk v obojím viděl smysl, věděl, proč to dělá. Důležité je také stanovit si priority, pořád svoje možnosti někam posouvat a taky vás to musí bavit. Člověk by měl být pokorný a měl by každý neúspěch, který ke škole i sportu neodmyslitelně patří, brát jako zkušenost. Jsou samozřejmě chvíle, kdy musí jít něco stranou a není ostuda si dát od jednoho či druhého na nějakou chvíli pauzu, protože i to je potřeba. Zdraví by mělo být vždy důležitější, než nějaký titul ve škole nebo ve sportu. 

Děkuju ti za rozhovor, přeji pevné zdraví, hlavně kotníky a hodně štěstí v přípravě na novou sezónu a i v ní! 
 
Děkuji moc, vážím si toho.