Michale, před touto sezonou jsi opustil Hattrick a posílil jsi trenérský štáb Židenic. Jak s ročním odstupem toto rozhodnutí hodnotíš?
Na všem vždy hledám, pokud možno, právě to pozitivní, takže nejinak tomu je i v tomto případě. Změna prostředí mi přinesla nový impuls v podobě nových hráčů a také změny kategorií, oproti těm, které jsem v minulých sezonách měl na starosti v předchozím působišti.

V Hattricku jsi načal svou trenérskou kariéru, a sbíral tak své první zkušenosti na lavičce. Co ti působení v Hattricku dalo?
Těžká otázka. Každá další zkušenost je pozitivní, jde jen o to, jak ji člověk uchopí a co si z ní dokáže vzít, a nakonec i vezme. Nejvíc pozitivní věc, co mi minulé působiště dalo, byla asi spolupráce s mým tehdejším trenérským kolegou a pomyslná „jedna vlna“, na kterou jsme se v posledních dvou letech dostali nejen my dva, ale nakonec celé družstvo. Spousta věcí mi tak tehdy s trochou nadsázky otevřela oči a dnes už je samozřejmě dělám o dost jinak.

V superligovém klubu jsi měl na starosti zejména mladší kategorie, v Židenicích jsi měl kromě mladších žáků na starosti také dorostence s juniory. Co říkáš na tuto novou zkušenost?
Jsem za ni rád. Na začátku to bylo těžké, protože si hráči zvykali na můj styl práce a způsob toho, jak vše bude fungovat. Nejsem ale typ, který by do věcí vnášel chaos a každý týden měl nová pravidla, takže to, co se v srpnu nastavilo platí dodneška a už pro nikoho není problém v tom normálně pracovat. Obecně nejsem příznivcem přílišné striktnosti a direktivního řízení hráčů, naopak spíše prosazuji to, aby hráči dostali důvěru k samostatnému řešení věcí a přijímali za to odpovědnost. S odstupem času můžu s jistotou říct, že větší část hráčů už tento způsob práce pochopila a výsledkem je vzájemně pohodové fungování. Takže můžeme v klidu řešit florbal, aniž by kolem nás muselo být negativní mračno.

Kde vidíš největší rozdíly ve vedení mladších žáků a dorostenců s juniory?
Těch rozdílů je samozřejmě celá řada, primárně se vše odráží od jejich věku. Naopak i mezi dorostenci a juniory lze ještě najít další rozdíly. Téměř v ničem není práce trenéra stejná dokonce ani v rámci jedné kategorie, protože i v ní existují zcela rozdílní hráči.

Jaké byly tvé cíle u obou kategorií v této sezoně?
U každé kategorie byly cíle odlišné, což souvisí s tím, že každá kategorie je odlišná. U mladších žáků jsme se primárně zaměřovali na všeobecnou sportovní přípravu, proto jsme zařazovali prvky jiných sportů a dalších her. Z florbalových věcí jsme pak řešili zejména herní činnosti jednotlivce. U dorostenců a juniorů jsme se snažili dohnat spoustu věcí, která jim chyběla z minulosti a kompletně změnit pojetí hry.

Podařilo se dané cíle naplnit?
Byť to bylo trochu zběsilé, základní myšlenku, tedy přestat hrát silně defenzivní florbal a začít se prezentovat mnohem útočnější a aktivnější hrou, se nám povedlo. U mladších žáků nás nějakým způsobem trápila veliká rozdílnost skupiny hráčů, což se občas trošku více naplnilo, ale v dalších letech budeme schopni výkonnostně odskočenějším klukům díky zkušenostem z fungování letošní sezony nabídnout i zápasy v béčku starší kategorie. U dorostenců a juniorů bylo nejvíce viditelné, jaký rozdíl vytvoří v několika měsících smysluplná myšlenka koncepčně převedená do praxe. Byť se sezona v průběhu března ukončila a přišli jsme o část zápasů a hlavně tréninků, tedy i možnosti více dojít k předsezonním cílům, hodnotím ji pozitivně. Negativně ji možná budou hodnotit ti, kteří měří kvalitu práce mládežnických trenérů pouze v počtech výher, bodů a umístění v tabulkách, nicméně světový trend drtivé většiny sportů, florbal nevyjímaje, už dávno řeší jiné věci. Mnohem důležitější, než výsledek, je proces – v případě dorostenců a juniorů se v plné nahotě ukázalo, že touto cestou jít umíme.

Letošní sezona byla bohužel kvůli koronavirové pandemii ukončena. Jak na tuto skutečnost kluci reagovali?
Samozřejmě neznám nikoho, kdo by byl rád, že se tato situace stala a svět se nám vlastně během pár dní doslova změnil před očima. Na druhou stranu šlo o ochranu zdraví, takže respektovat nastavená pravidla rozhodně mělo smysl. Reakce hráčů jsou téměř vždy podobné – nemožnost jít na tréninky a zápasy je přirozeně mrzela. Ale povětšinou chápali, proč se svět na nějakou dobu zastavil, a tedy proč si nemohli dva měsíce užívat florbalu. Je dobře, že se svět postupně vrací do normálu, a i z této situace je velké poučení, nápadně podobné tomu, co jsem uvedl před chvílí – i tady se ukázalo, že ať budou nařízení jakákoliv, rozhodovat bude vždy odpovědnost konkrétního člověka.

Po rozvolnění opatření se již rozjely tréninkové jednotky. Jako trenér budeš pokračovat u dorostenců s juniory, a navíc budeš působit u starších žáků. Jak bude letní příprava vypadat a nastanou oproti loňskému létu nějaké změny?
Zásadní změna je v tom, že na rozdíl od minulých sezon došlo letos v květnu po obnovení tréninků k přerozdělení tréninkových skupin podle kategorií v sezoně 2020/21. Takto postupovala drtivá většina klubů a jde o logický krok, kdy vlastně trochu zjednodušeně došlo k přesunu dvouměsíční (dříve prázdninové) přestávky do března a dubna. Dorostenci a junioři budou letos nově využívat v letní přípravě také spolupráce s kondičním trenérem. U starších žáků převládá hravá forma, protože i běháním při různých hrách lze kondičně trénovat. Rozhodně nezapomeneme ani na tu oblíbenější část a vezmeme do ruky florbalky a vyrazíme do haly.

Jaké jsou tvé plány do příštího ročníku? Na čem bude potřeba zapracovat a co by měli kluci zlepšit?
Cílů je hned několik. Zásadním systémovým cílem je stabilizace těchto kategorií, tedy toho, co chceme dělat dlouhodobě, nikoliv ze sezony na sezonu. Naším cílem je v obecné rovině výchova hráčů, tedy nikoliv primárně výsledky, ale snaha o to, aby co nejvíce hráčů hrálo dospělý florbal. Vnímáme mládežnické kategorie jako přípravu pro dospělý sport na jakékoliv úrovni, klidně Superligy, klidně Divize, klidně přeboru. A toto je hlavní myšlenka, kterou do své práce přenášíme. U dorostenců i juniorů jde z velké části o pokračování práce z minulé sezony. U starších žáků pokračuji přibližně s polovinou hráčů také dál, takže práce na sebe i tady bude logicky navazovat. Předně chci znovu říct, že nemáme cíle v podobě umístění a bodů a podobně. Naším cílem je vychovávat zdravé, osobnostně silné a sebevědomé lidi s kladným vztahem ke sportu, kteří budou sportovat i v dospělosti, a to vše při plném respektu k soupeřům, trenérům či rozhodčím.