Ahoj Radku, zkus se nám prosím na začátek představit.

Ahoj! Myslím, že kdo jsem, celkem pěkně ilustrují takové tři výrazné oblasti mého života. První z nich je vysoka škola – konkrétně ta Masarykova v Brně, kde jsem jednak nedávno dokončil studium psychologie, a druhak na ní už třetím rokem učím. Typově se všechny moje předměty zaměřují na komunikaci a práci se skupinou. Třeba komunikace v konfliktních situacích, kde se celý semestr věnujeme tomu, jak se konfliktům nevyhýbat, ale umět nimi procházet co nejlíp.

Další velkou oblastí je sport. Ten se sám snažím aktivně dělat, ale jeho úroveň je třeba proti holkám úplně jinde (usmívá se). Když to vyjde, jdu si rád zahrát hokejbal nebo zaposilovat, ale moje aktivní sportování je čistě pro radost, nejedná se o nic profesionálního.

No a kromě toho všeho si rád odpočinu u filmu, seriálu nebo knížky. Žánrově to bývá úplně všechno od přemýšlivějších věcí, přes komedie až po akčňáky, u kterých přemýšlet nemusím vůbec.

Žideničtí příznivci a fanoušci si mohli všimnout, že v trenérském štábu A-týmu žen figuruješ i ty jako psycholog. Jak se tvoje působení u áčka zrodilo?

Zrodilo se na začátku roku 2021. Florbal se po pauze zase začal pomalu rozjíždět a u A-týmu v lednu proběhla změna na trenérském postu. Od února jsem už byl u týmu taky s cílem pomoct všem se na tuhle novou situaci adaptovat a přetavit ji v co nejlepší výsledky na hřišti.

Kromě přítomnosti na trénincích ses zúčastnil i domácích zápasů v čtvrtfinále s Tatranem, všechna dramata jsi tak prožíval s týmem na lavičce. Jaký to byl pocit?

Musím říct, že celé play-off pro mě byla velká jízda. Ještě v přímém kontrastu s tím, že v březnu byla většina věcí pořád ještě zavřených. Hrozně jsem si to užíval. Teda, byla to celkem horská dráha, nahoru dolu a do toho ta obrovská houževnatost celého týmu, která nakonec vedla i k vydřeným vítězstvím. Když skončil poslední zápas, bylo mi to líto, ale celkově jsem rád, že v sobě holky našly takovou sílu.

Máš ze své praxe podobnou zkušenost u sportovního týmu?

Ano, krátkodobě jsem už spolupracoval s cyklistickým týmem a zároveň mám zkušenost i ze spolupráce s jednotlivci.

Holky ti přirostly k srdci, a tak ses s vedením klubu domluvil na další spolupráci na celou sezonu. Co od nové sezony očekáváš?

Vzhledem ke změnám v kádru a omlazení týmu očekávám, že se hlavně začátek sezóny ponese v duchu postupného oťukávání a zjišťování možností – jak uvnitř týmu, tak i v rámci ligy. Na druhou stranu zůstávají v kádru holky, které už za sebou mají plno zkušeností ve vyřazovacích bojích, určitě novým holkám pomůžou a týmu nastaví směr.

Spousta lidí si může představit, že psycholog bude hráčkám a trenérům pomáhat s nějakými psychickými problémy a bude sloužit, s nadsázkou, jako zpovědnice. Takto to ale určitě není. Co máš u týmu na starosti? Co tvoje pozice v praxi obnáší?

Ano, i když je psycholog často nápomocný tam, kde je nějaké trápení, určitě to není to jediné, co může pro jednotlivce i týmy udělat. Stejně tak, jako se hledá zlepšení u věcí, které možná nefungují úplně optimálně, se dá hledat zlepšení i u věcí, které fungují dobře, tak aby fungovaly ještě líp a staly se z nich opravdové přednosti.

V praxi to může vypadat jako týmové sezení se zamyšlením se nad uplynulou sezónou, při kterém se hledají klíčové události sezony a silné stránky, které je pomohly úspěšně zvládnout. U nich se pak v rámci týmu hledá, jak je co nejvíce rozvíjet a používat v další sezoně.

Co je tvým cílem u týmu v této sezoně?

Vzhledem ke zmiňovaným odchodům a příchodům pomoci ke stabilizaci kádru i jeho výkonosti. Pomoci týmu se stabilizovat a nastavit si cíle i pravidla. V praxi se tohle dělá skrze teambuildingové akce, kde si holky i trenéři můžou spolu trošku zablbnout, něco se o sobě navzájem dozvědět a společně si říct, jaké mají od sezóny očekávání, co by chtěli dokázat a jaké mantinely a pravidla je k tomu mohou dovést.

Jak jsi sám zmínil, tým se přes léto výrazně obměnil. Jak tohle vnímáš? Co je po takové obměně podle tebe důležité?

Je to něco, co i když je nepříjemné, se ve sportu prostě děje. Myslím, že je důležité co nejdříve nové holky začlenit do kolektivu, pomoct jim najít jejich místo a zjistit, jak je na tom obměněný tým z hlediska výkonosti.

Kádr si během soustředění společně s realizačním týmem nastavil jiné, nové a přísnější pravidla. Zkus se k tomuto prosím vyjádřit.

Potřeba vzájemně si vyjasnit a nastavit pravidla byla v týmu poměrně silná. V nějakém smyslu to vnímaly holky, v jiném zase trenéři. Tohle se u týmů občas stává, že se hodně řeší, jak to bude vypadat na hřišti a míň jak v kabině a na trénincích. Je třeba ale říct, že trenéři přebírali tým v rozjeté sezóně a prakticky hned se naskočilo do slušně nabitého programu, kde zápas střídal zápas a prakticky ihned po skončení základní části přišlo play-off. Pozornost tak logicky šla nejprve spíše na seznamování se a výsledky a méně už na stavování pravidel.

Na druhou stranu ve chvíli, kdy se tomuto tématu dal na soustředění prostor, tak šlo vidět, jak to projelo celým týmem včetně trenérů a začaly padat návrhy na pravidla. Vznikl tak takový jízdní řád, vnitřní pravidla týmu, a hodně teď záleží na tom, jak se bude jeho dodržování hlídat a vyžadovat. 

Vnímáš od svého příchodu k týmu už nějaké změny, které jsi pomohl aplikovat?

Nerad bych se tady teď bil do prsou a říkal, jak jsem toho spoustu zařídil. Kde ale vnímám velký posun, tak je u přístupu a komunikace realizačního týmu k holkám. Jelikož to pro některé bylo první velké angažmá u ženského florbalu, šlo vidět, že si k tomu hledají cestu a zjišťují co a jak. Snažil jsem se tak být po ruce pro konzultace a nalezení nějakého ideálního komunikačního stylu. Stejně tak jsem se snažil otevřít téma zmiňovaných pravidel, což vyústilo v jejich novou podobu.

Český sport je na velmi dobré úrovni, ale přesto naši sportovci nedosahují takových výsledků ve srovnání s ostatními zeměmi, přestože jsou na tom velmi dobře fyzicky, kondičně i herně. Může za to to, že se málo věnujeme mentální stránce? Má v tom český sport rezervy?

Psychická příprava je v rámci sportovní přípravy jenom jednou z několika složek. Nechci ani úplně zobecňovat, protože úplně upřímně nevidím do každého sportu u nás, a i u sportů které znám, se často mezi jednotlivými kluby na podobné úrovni ve stejném sportu klade na onu mentální přípravu často úplně jiný důraz. Navíc vnímám, že třeba v rámci seminářů pro nové trenéry se této oblasti už věnuje více pozornosti. Určitě ale i tak jsou oblasti mentální přípravy, ke kterým by se dalo přistoupit lépe. Jednou z nich je třeba dávání zpětné vazby, od které se pak často, hlavně u dětí, odvíjí sebevědomí a hravost. Je rozdíl, když trenér (anebo rodič) říká svému svěřenci: „Ježíš, hraješ jak ponocný. To je jasný, že když držíš tu hokejku jak klacek za uchem, tak ti udělá kličku mezi nohy a ty ho nechytíš“ a „Kájo, zdáš se mi trochu unavený, je všechno v pohodě? Když budeš mít tu hokejku takhle zvednutou, necháváš hrozně moc prostoru mezi nohama a pak je lehké tam udělat kličku. Co s tím můžeš dělat?“ I když se třeba snaží předat stejnou myšlenku.

Velkou kapitolou pak je strach z chyb a snaha hrát tak, abych žádnou neudělal, spíš než orientace na to udělat něco dobře. Každopádně mentální příprava musí jít v ruku v ruce s tou fyzickou a taktickou.

Mnoho mentálních koučů v ženském florbale nepůsobí. Myslíš si, že by se toto mělo změnit? 

Zase nechci generalizovat. Zvláště u A-týmů je takové zapojení hodně podmíněno dobrou spoluprací s trenéry a jejich ochotou něco takového vůbec zkusit. Já musím říct, že mám v Brně na tohle ohromné štěstí a zbytku realizačního týmu tímto děkuji.

Záleží, co by si od toho, kdo kde představoval, každopádně jsem přesvědčený, že základní nastavení cílů, uvědomění si vlastní motivace a práce na psychické odolnosti, se hodí v každém sportu a týmu.

Někteří členové a rodiče teď při čtení rozhovoru určitě dumají, jestli se v budoucnu zapojíš i k jiným týmům než k áčku žen...

Uvidíme! Asi nemá cenu “cpát“ psychologa všude, jenom protože je. Pokud ale bude někde mé zapojení dávat smysl, rád přispěji tím, co umím. Dokážu si představit spolupráci s trenéry mládeže, zvláště pokud by dumali nad svým přístupem, stylem komunikace, konflikty v týmu anebo jenom přemýšlením nad tím, jak v dětech vybudit hravost.

Je něco, co bys chtěl na konec rozhovoru zmínit/vzkázat?

Chtěl bych poděkovat všem fanouškům a členům klubu, že si při play-off navzdory těžké situaci našli způsob jak holky podpořit, pomohlo to. Snad se už budeme vídat na zápasech v co nejhojnějším počtu.

I my děkujeme za rozhovor, Radku!