Židenické florbalistky dotáhly spanilou jízdu první ligou až do nejzdárnějšího konce. Po vítězství v základní části 1. ligy zvládly bravurně také play-off. V něm vyřadily Hradec Králové, Znojmo, Prague Tigers Nehvizdy a ve vyrovnaném finále nakonec přetlačily také Třinec. Zaslouženě si tak vybojovaly vítězství v 1. lize a přímý postup do Extraligy! Co se po poslední finálové siréně honilo hlavou trenérovi Jirkovi Starému? Jak zpětně hodnotí základní část a play-off? Dopřeje si po úspěšném tažení volno nebo již plánuje další ročník? Čtěte v exkluzivním rozhovoru, který jsme vzhledem k jeho délce rozdělili do dvou částí! 

Jirko, ještě jednou obrovská gratulace k vítězství v první lize žen!

Děkuji. V rozhodujícím finále to byly teda nervy, ale tak aspoň si to diváci užili (usmívá se). Ale vážně, jsem moc rád, že se to podařilo a že ta celoroční tvrdá práce byla završena úspěchem. A hlavně jsem moc rád za celý tým. Toho času, co tomu holky obětovaly, ty hodiny dřiny, hromady tréninků, prostě jsem to vnímal tak, že na to máme, že jsme si to poctivě odpracovali a jsem rád, že to tak dopadlo.

Bezprostředně po utkání panovala velká radost a úleva. Od pondělního zápasu už uběhly tři dny. Převládají stále stejné pocity?

Jasně. Za mě hlavně radost a taková vnitřní spokojenost. Byly to nervy, finálové zápasy nebyly vůbec jednoduché. Ale holkám jsem věřil, byl jsem přesvědčen, že to prostě urveme. A když shrnu celou finálovou sérii, tak jsme byli lepší a říkal jsem si, že by nebylo spravedlivé prohrát. I když, jak jsem říkal i v rozhovoru po zápase, na to se nehraje, je prostě potřeba dát víc gólů než soupeř. A to jsme naštěstí dali.

Proběhly už oslavy titulu a postupu nebo vás ještě čekají?

Slavit se šlo hned po zápase, v tom byla výhoda, že jsme končili v Brně domácím utkáním (usmívá se). A tak by to za mě i mělo být, vyhrát finále nějaké dlouhodobé soutěže se ti mnohdy nepovede ani jednou za celou kariéru. Ono to pro velkou většinu hráčů a hráček není úplně běžné, takže je potřeba si to pořádně užít.

Když zazněla poslední siréna a bylo jasné, že jsme zvítězili, co se ti honilo hlavou?

To ani nevím. Spíš si vybavuju ten gól na 5:3 šest sekund před koncem, v ten okamžik jsem věděl, že jsme vyhráli. No a byl to takový ten pocit, když se ti něco opravdu povede, prostě nadšení, radost a tak. Prostě ty pozitivní emoce, kvůli kterým ten sport vlastně děláme.

Celý tým naskákal na sebe, ty s trenéry jste ale zachovali chladnou hlavu. Alespoň to tak vypadalo. Jakto, že jsi taky neskákal?

No to nevím, jestli bych s mou váhou někoho nezranil (směje se). Ale samozřejmě v ten okamžik byla radost obrovská. Já si ty výhry v těžkých zápasech užívám spíš tak, že si při pozápasovém pozdravu týmů sednu na střídačku a pozoruji ty emoce okolo a vnitřně si užívám radost z výhry. Jinak se ale snažím, pokud možno, udržet celý zápas chladnou hlavu, je potřeba přemýšlet a dělat správná rozhodnutí a k tomu je většinou potřeba jednat bez emocí. A beru to tak, že z trenérů musí vyzařovat klid a důvěra v hráče, ti to mají během zápasu emočně mnohem těžší a musí v nás cítit oporu.

Sezona áčka skončila nejlépe, jak mohla, tedy vítězstvím v 1. lize a návratem zpátky do Extraligy. Dalo by se očekávat, že si dáš chvíli volno, ale ty jsi okamžitě začal plánovat další kroky směrem k nadcházející sezoně. Není čas ztrácet čas, že?

Je to tak. Ale ono volno trochu bude. Na druhou stranu toho času není moc a věcí, co je potřeba zařídit a domluvit, je opravdu hodně. Tým ty informace potřebuje taky co nejdřív, takže jsme se do toho pustili v podstatě okamžitě.

Pojďme se ale vrátit ještě k této sezoně. Cíl byl jasný, vybojovat zpět postup. Co jsi čekal od první ligy? Myslel sis, že se postup podaří hned v první sezoně?

No to není jednoduchá otázka (usmívá se). Týmy z první ligy jsme vůbec neznali a moc jsme nevěděli, do čeho jdeme. Věřil jsem tomu, že se postup podařit může, ale rozhodně jsme to nikdo nebrali tak, že to bude jednoduchá věc. Po loňském sestupu jsme se snažili dost věcí změnit, nastavit jiný přístup a jiné fungování, poučit se z toho, co jsme si zpětně vyhodnotili jako špatné a prostě se posouvat vpřed. Postupně, jak jsme poznávali naše soupeře, tak začínalo být jasné, že některé týmy porazíme poměrně jednoduše (nebo bychom aspoň měli) a že s některými to naopak nebude jednoduché. Když jsme na podzim prohráli v Třinci, tak jsem tohoto soupeře vnímal jako velmi silného a říkal jsem si, že s ním to bude opravdu těžké. V tom zmiňovaném zápase byl Třinec lepší než my a měli jsme tak před sebou plno práce. Postupem sezóny jsme ale byli lepší a lepší a potom byla otázka, co týmy ze západu, ty jsme poznali až v play-off. Tedy jenom Prague Tigers a ve finále nás čekal opět Třinec. To už jsme ale byli my tím lepším týmem, a jak jsem už říkal, tak jsme zaslouženě vyhráli.

Áčko prohrálo za celou sezonu pouze třikrát v základní hrací době, jednou na nájezdy. V play-off přišla těsná prohra až ve finále. Čekal jsi takto hladký průběh?

Ze začátku určitě ne, postupně jsem tomu ale čím dál víc věřil. Za jeden ze zlomových bodů bych zpětně asi označil právě prohru na nájezdy s Hattrickem a potom domácí výhru nad Třincem. Zápas s Hattrickem byl důležitý z toho pohledu, že jsme si ujasnili, co je ve hře důležité a co ne, že jsme si to dokázali v klidu rozebrat a snažili jsme si z toho vzít ponaučení do dalších zápasů. No a lednová výhra s Třincem nám podle mě dodala to správné sebevědomí do druhé části sezóny a takové to vnitřní ujištění, že jsme na správné cestě.

Jak bys zhodnotil úroveň této soutěže? Jsou mezi ní a Extraligou velké rozdíly?

Určitě ano. Ale na druhou stranu stejně tak, jako jsou v Extralize veliké rozdíly mezi týmy z té top čtyřky, možná z top šestky a těmi z konce tabulky, tak úplně stejné je to v první lize. A pokud bych měl porovnávat týmy ze spodních příček Extraligy s těmi top týmy z první ligy, tak rozdíly až tak velké nejsou, možná jsou spíš minimální. Navíc soupisky týmů se každý rok mění a porovnání s letošní extraligovou úrovní je tak pro mě poměrně těžké. Z tohoto pohledu bude zajímavá barážová série mezi Třincem a Panthers Praha.

Když pomineme jednu prohru s Dobruškou v poháru, tak tým od začátku sezony své soupeře porážel. Výkony ale zpočátku nebyly úplně ideální. Když srovnáš začátek sezony a její konec, kam se tým posunul? V čem se zlepšil?

Posunul se hodně, aspoň tak to vnímám já. Teď s odstupem musím říct, že nám letošní účast v první lize strašně pomohla. K sezóně jsme přistoupili jinak, téměř celou základní část jsme neřešili, s kým hrajeme, řešili jsme pouze naši hru a co chceme dělat jinak a jak. Pracovali jsme hodně na HČJ (herní činnosti jednotlivce, pozn. red.), převážně s důrazem na zakončení, na aktivním týmovém projevu a obecně na tempu a intenzitě hry. Dalším bodem, na který jsme se snažili zaměřit, bylo nastavení hráček před zápasem, koncentrace a sebevědomí. Snažili jsme se do hry zapojovat co nejvíc holek a pracovat na jejich rozvoji. Celou základní část jsme brali jako přípravu na play-off. I když vnímám, že máme stále plno práce před sebou, tak za mě byl ten posun opravdu velký.

V základní části jsme se umístili na prvním místě. Bylo tohle umístění pro tebe a tým důležité? Nebo jste umístění po základní části neřešili?

Náš cíl bylo umístění do 3. místa po základní části. Už v létě na soustředění jsme holkám řekli, že základní část pro nás není důležitá, že důležité je play-off a že základní část budeme brát jako přípravu na play-off. S tím, jak se postupně základní část vyvíjela, jsme ji nakonec vyhrát samozřejmě chtěli, ale naším cílem to nebylo. Zpětně musím říct, že výhra v základní části byla výhodou, začínat vždy doma + případný třetí domácí zápas prostě byla výhoda.

... na druhou část rozhovoru se můžete těšit již brzy!