Ve světlech reflektorů se tolik neobjevuje. Přesto si bez něj Florbal Židenice neumíme představit. Je dokonce možné, že by bez něj židenický florbal ani neexistoval. Třetí osobností, která se do dějin klubu zapsala výrazným písmem, je Vítězslav Křivánek!

Obětavý pracant, v jeho případě se dá použít slůvko dělník, začínal s florbalem v roce 2000 v tehdejších brněnských Falconech spadajících pod Sokol Brno III. Společně s partou kamarádů založil béčko Falcons, aby se častěji potkávali a proháněli děrovaný míček. Florbal si zamiloval a rok na to započal i kariéru rozhodčího. O dva roky později se „přestěhoval“ do Židenic. „Kdybych nepřestoupil do Židenic za těmi, se kterými jsem hrával ve Falconech, nejspíš bych už u florbalu vůbec nebyl,“ vzpomíná na své začátky Křivánek, kterému nikdo neřekne jinak než Víťo.

V Židenicích svou kariéru nastartoval na postu brankáře. Vzhledem k jeho organizačním schopnostem začal postupem času pomáhat s chodem klubu. Od roku 2005 nepřetržitě pořádá zápasy, turnaje a klubové akce, zorganizoval a odpořádal nespočet turnajů napříč všemi věkovými kategoriemi. Stal se také prvním oficiálním sekretářem v roce 2006. Pro klub odpracoval doslova tisíce hodin, a to bez odměny. V dnešní době téměř nemyslitelné, co myslíte? Pokud může, vždy obětavě pomůže. Po odpojení od Sokola se v roce 2015 stal členem výkonného výboru. Rok na to se vydal i na trenérskou dráhu, po dobu čtyř let pomáhal s trénováním mladších a starších žáků. Svou obětavostí, pílí a neuvěřitelným množstvím odvedené práce se zaslouženě zařadil mezi ikony klubu.

Na co však sám vzpomíná nejraději? „Na přímý a vybojovaný postup do Extraligy žen. Byť již dříve bylo domluveno sloučení s ženskou složkou Bulldogs, nakonec jsme si Extraligu vybojovali sami a o rok dříve než by sloučení bylo možné. Což stejně nakonec nedopadlo, protože Bulldogs nejvyšší soutěž neudrželi a my jsme tak šli výš přímo. Jako jediný vlajkonoš týmu jsem si postup na tribuně v Bystřici nad Pernštejnem opravdu užil! Naopak mě mrzí, že nám ženy k výročí nadělily sestup, ale to je prostě sport a věřím, že zabojují a vybojují Extraligu zpět.“

Pozic, které Víťa za své působení v Židenicích zvládl obsadit, je nespočet. Která jej ale bavila nejvíce? „Určitě trénování mládeže. Snad ještě někdy bude příležitost! Věřím, že se mi povedlo pozvednout na dobrovolnické bázi fungování klubu z pozice sekretáře a nastavit stejný standard pořádání pro všechny typy soutěží. Domnívám se, že i přípravka si zaslouží stejný přístup jako Extraliga žen. Musím uznat, zajišťování pořádání od minipřípravky až po ženy i při úplných obou strukturách bez výraznějších přehmatů a to tak, aby se ideálně nic nekřížilo a mohl jsem být na všem, byl občas malý zázrak!“

Židenice měly v době jeho příchodu jedno mužské družstvo. O 20 let později mají plnou strukturu v dívkách i chlapcích, téměř 500 členů, přes 20 trenérů a několik zaměstnanců. „Když jsme začínali, dělali jsme vše na koleni, respektive vše bylo na bázi naprosté dobrovolnosti, což je mnohdy lepší, jelikož Vám pomáhají lidé, kteří jsou obdobně vnitřně motivovaní. S postupnou "poloprofesionalizací", kdy činností bylo více a více, bylo mnohdy problematické za dílčí odměnu najít odpovídajícího "brigádníka". Dříve se vše dělalo papírově (hlášenky, zápisy, registrace, aj.) v dnešní době je vše elektronicky, což je mnohdy významné ulehčení. Na počátku klubu v podstatě nebyli žádní trenéři, dlouhodobá celoroční příprava a tréninkový plán, práce s hráči/rodiči, PR a marketing. Vše se vyvíjí a posouvá. Jako klub jsme začínali s 1 týmem v rámci jedné městské části Brna. Na rozdíl od spousty jiných týmů jsme přežili, rozšířili se, dosáhli úplné struktury v soutěžích mužů i žen a patříme mezi velké kluby nejen v Brně ale i v rámci republiky,“ hodnotí židenický posun sám Křivánek. 

Ruku na srdce, bez jeho poctivé práce by Florbal Židenice nebyl tam, kde je. A jak vidí nejen svou, ale také tu klubovou budoucnost? "V současné době existuje množství nových hrozeb a výzev, které nás nejen v klubu, ale i sportu a celkově společnosti čekají. Snad se nám podaří v rámci klubu v dalších dvaceti letech udržet zájem o tento sport a dále se úspěšně rozvíjet. Získat vlastní halu obdobně jako některé jiné velké celorepublikové týmy, jelikož mít vlastní halu je velmi silná devíza pro celý tréninkový koncept a proces. Je příjemné v klubu vidět postupně jako nové členy děti bývalých hráčů klubu a doufám, že se nám tento trend podaří udržet, tak jako kvalitativní rozvoj trenérské základny, kteří jsou pro další rozšíření velikosti klubu zásadním elementem. Jelikož výzev přibývá a již nejsem nejmladší a i s volným časem chci nakládat hospodárněji (není možné trávit každý víkend na hale), respektive ne vždy v současné době jsem již nejostřejší tužkou v penálu. Jsem rád za přenechání výkonných funkcí povolanějším, průbojnějším mnohdy z pracovního života i zkušenějším a sám se budu dále věnovat drobným dobrovolnickým pracím pro klub ať již při trénování hráčů či pořádání nejrůznějších klubových akcí. Přeji ať se klubu i nadále daří a všem členům ať tento sport přináší hlavně potěšení, radost, zábavu, přátelství i nové zajímavé zkušenosti."

Víťo, děkujeme ti za tvou práci!