JAK HODNOTÍ DEVÁTÝ TURNAJ A CELOU SEZÓNU MUŽŮ SAMOTNÍ HRÁČI? ZEPTALI JSME SE VEDOUCÍHO MUŽSTVA FILIPA ZELNÍČKA

Muži mají za sebou už devátý turnaj. Po výhře nad Skurut Hai a prohře s rezervou Hornets se drží na 5. místě jihomoravské ligy mužů, ale před svými soupeři mají minimálně 2 zápasy k dobru. Jak hodnotí uplynulý turnaj, sezónu jako takovou, ale také pozici vedoucího mužstva Filip Zelníček? Odpovědi nejen na tyto otázky se dozvíte níže v obsáhlém rozhovoru. 
Na začátek tohoto rozhovoru základní otázka. Kdo je Filip Zelníček? 
Zdravím všechny fanoušky, jmenuji se Filip Zelníček, ale od útlého věku se mi říká Zelí. A ačkoliv jsem letos nastoupil v židenických barvách a představil se svým křestním jménem, stejně to dlouho nevydrželo a už jsem zase Zelí (usmívá se). Je mi 28 let, jsem rodilý Brňák a v současné době se živím jako programátor ve firmě NXP, kde jsem se díky kolegům vrátil po 3 letech zpátky k florbalu. V Židenicích jsem první sezónu po mém návratu k florbalu.  Při mém konci v Gulliverech mě florbal tolik nenaplňoval a když jsem znovu začínal, chtěl jsem zkusit nějakou změnu. Slyšel jsem, že loňský tým se tak trochu rozpadl, takže jsem měl možnost být u nějakého budování nového týmu. Věřím že díky svým zkušenostem jsem týmu prospěšný, snažím se méně zkušeným spoluhráčům poradit, co si myslím, že by mohli dělat lépe. 
 
Proč sis vybral zrovna florbal a jaké byly tvé začátky? 
Když mi byly 3 roky, tak jsem byl údajně příliš hyperaktivní dítě a rodiče mě dali na lední hokej, kde jsem hrál do 4. třídy za Kometu Brno. Po změně hokejové školy za matematickou jsem pár let dělal judo, ale už někdy v páté třídě mě spolužák z gymplu nalákal na florbal. Jelikož byl podobný hokeji, tak mě to velmi rychle chytlo. Tehdy jsme začínali v malé tělocvičně „lidovka“ na Kounicové pod trenérem Robinem Šimíkem. Další rok jsme to už váleli za SPA Sokol Brno 1, který se později spojil s Gullivers Komín na současný klub Gullivers Sokol Brno 1. Zde jsem si zahrál za celou mládež, juniory, muže A, B, C i D. Florbal mě opravdu bavil.

Pamatuješ si svůj první gól v mužích?
První gól v mužích si nepamatuji přesně, ale určitě to bylo někdy v sezóně 2009/2010, kdy jsem byl ještě junior a jezdil za juniorku, mužské áčko, béčko i céčko a gól jsem dal za všechny 4 týmy. První gól za Židenice z této sezóny si pamatuji docela dobře, stál mě 50 korun a jako obránce těch gólů tolik nestřílím. Bylo to na prvním turnaji v Morkovicích, který se nám příliš nepovedl. V druhém zápase jsme hráli s Ivanovicemi, já někde získal míček v naší obranné třetině a běžel s tím až na úroveň velkého brankoviště, kde se mi podařilo trefit to na bližší tyč a srovnat skóre na 1:1, bohužel nám to nestačilo. Pamatuji si i zbylé 3 góly, které se mi povedlo vsítit tuto sezónu, druhý byl v zápase s Buldoky na VUT, kde mi Mojmír přiťukl ze standardky a já od půlky propálil gólmana a otevřel skóre, zde jsme alespoň vyhráli. Gól, ze kterého jsem měl největší radost bylo na předminulém turnaji v Dolních Bojanovicích proti domácímu týmu, kde se nám nedařilo ani 2 minuty přesilovka 5 na 3, nebo 5 minut 5 na 4 a celkově jsme se trápili. Jako pomyslný hřebíček do rakve nám soupeř dal gól asi minutu před koncem na 3:2. Nevím, jak se to povedlo, ale za 10 sekund po buly jsme měli standardku z levého útočného rohu a kolega z obrany Marcel mi hodil takovou nepříjemnou žabičku do běhu a já jen přivřel oči a plácl to pod břevno a srovnali jsme na 3:3 a odvezli si bodík. Poslední gól byl na minulém turnaji, kde jsem nás opět po standardce z půlky posílal do vedení 4:3 nad Skurut Hai Brno a tím trošku odčinil mou uspěchanou mázu, kterou jejich kapitán pěkně proměnil.

Jak ty sám hodnotíš turnaj?
Turnaj jako takový se mi líbil, už jen to, že se začínalo hrát v 11 hodin, takže jsem nemusel vstávat dřív jak do práce. Navíc se hrálo v Brně, takže žádný hodinový výlet. Víceméně jsme zde bojovali o 4. místo v tabulce s Horní a Skuruty. Oba nás v předchozích duelech porazili a my měli co vracet.
Co se samotné hry týče, vidím tam nějaké pozitiva i negativa. Kdybych měl začít tím kladným, tak se mi líbí týmová účast. Také bylo určitě super, že se nám podařilo nastřílet 8 gólů v prvním zápase. To je náš druhý nejvyšší počet gólů v sezóně, což se nám povedlo i bez nejlepšího střelce Dudyse. Také se mi líbila účast dalších členů klubu, přitomní byli manažer, fyzioterapeut a dokonce i kameraman. Na druhé utkání jsme měli překvapivě i vydatnou podporu židenického fanklubu, což bylo skvělé. 
Jako velké mínus bych určitě zmínil velmi špatné napadání, kde více jak tři čtvrtina pokusů uštvat soupeře končily faulem a standardkou pro soupeře. Dalším negativem je naše celosezónní střelecká impotence. I v druhém zápase jsme měli mnohem více gólových šancí, ale nebylo nám přáno ten míček dostat za brankovou čáru. Ještě bych zmínil, že v momentě, kdy se nám povedlo soupeře zamknout na jeho polovině a podržet míček, tak jsme se honili po rozích, a místo nějaké rychlé kombinace do brány jsme zase faulovali a nechali soupeře odpočnout. Máme co zlepšovat. 

Jak se tobě samotnému hrálo?
Poměrně dobře, až na 2 situace, kde jsem to zahrál jak naivní dítě si myslím, že se mi hrálo dobře. S kvalitou mé vlastní hry nejsem až na ojedinělé zápasy spokojen téměř nikdy. Stále se chci posouvat a vyhledávám si tyto situace a pak přehrávám v hlavě, jak to udělat příště lépe nebo jinak. V druhém zápase byly i střídání, kdy jsem se nedostal do hry téměř vůbec, protože jsme napadli soupeře a já čekal s jejich vytáhlým útočníkem, jestli k němu přiletí míček. Takové zápasy mě příliš nebaví a radši lítám po hřišti.
 
Co se podle tebe od minulého turnaje zlepšilo, nebo zhoršilo?
Jak už jsem dříve zmínil, dali jsme docela dost gólů, přivezli jsme si alespoň 3 body místo 1. Také se snížil počet trestných minut, které jsme dostali. Zhoršených věcí tam podle mě moc nebylo, kdybych měl jednu vypíchnout tak pohyb a hra bez balónku, kde jsme se často přizpůsobili stojaté hře soupeře a nevyužívali jsme dobře naši početní převahu. 

Před sezónou jsi oprášil soutěžní kariéru, jak se ti po tak dlouhé odmlce hraje?
K florbalu jsem se vrátil cca před rokem po změně firmy a někdy v březnu jsem začal s klukama chodit do tělocvičny na florbal a zjistil jsem, že mě to začalo zase bavit. Koukal jsem, kde by se dalo začít hrát více než jen ťukání v tělocvičně s žebřinama. Přes léto jsem nabral fyzickou formu, kterou jsem neměl ani v nejvyšším peaku mé kariéry za Gullivers. Od září už vlastně aktivně téměř každý týden hraji florbal a ještě si přidávám v posilovně. A musím říct, že každý jednotlivý trénink i zápas si užívám od začátku do konce a vždycky mě mrzí, že už uběhlo těch 90 minut a já musím čekat na další den na nový trénink.

Proč sis po zmíněné odmlce vybral zrovna Židenice? Jsi s tímto rozhodnutím zatím spokojen? 
Chtěl jsem hrát za brněnský tým. Původně jsem byl domluvený s Patrioty, ti ale nemohli postoupit a nakonec soutěž ani nepřihlásili. V některých dalších týmech mám kamarády, ale měli plný počet. Nakonec jsem si z dalších možností vybral právě Židenice, kde jsem sice nikoho neznal, ale o to větší motivace to pro mě byla. Spokojený jsem, sešla se tady výborná parta, kterou doufám udržíme a zabojujeme o postup. 

I přes roli nováčka týmu ses ujal funkce vedoucího mužstva... 
Nováček v týmu byl téměř každý na začátku sezóny, takže to bylo snazší (směje se). Nebyl tu nikdo, kdo by se o to aktivně přihlásil, takže jsem se nabídl. Na jednu stranu je to taková nevděčná funkce. Pokud všechno šlape jak má, tak je to v pohodě, ale jakmile nastane nějaký průšvih, tak to všechno jde na mou hlavu. Nejsem a ani nechci být trenér, ale občas na mě bohužel zbyly i tyto rozhodnutí vzhledem k tomu, že kouče zatím nemáme. Proto jsem se snažil připravit co nejvíce před zápasy v konzultaci s Romanem Jandou, kapitánem, manažerem a také zbytkem týmu. Na lize v Dolních Bojanovicích jsem se snažil nechat rozhodovat ostatní, ale ve výsledku jsme měli rozdílné názory a vždy se našel někdo právem nespokojený. Takže osobně jsem rád za každou ligu, kde s námi jede nějaký nehrající hráč, který na to má střízlivější pohled a vidí všechny 3 lajny. Konkrétně se jedná o Lukáše, Jardu nebo Ručouna, který se nebojí zhostit se této funkce. Já se pak mohu soustředit jen na sebe a svou hru.

Sezóna je už téměř u konce. Jak jí hodnotíš a co očekáváš od léta a následujícího ročníku?
Na začátku to byla velká neznámá, přeci jen někteří hráči dorazili až po nějaké době, kdy probíhaly tréninky. Po prvním turnaji to nevypadalo dobře, ale postupně jsme se sehráli a zjistili, co od koho očekávat a začali jsme sbírat body do tabulky. Aktuálně jsme na 5. pozici a pravděpodobně spadneme na 6. příčku, což proti loňskému výsledku, kdy se bojovalo o setrvání v soutěži, je určitě znatelný posun. Příští sezónu snad budeme začínat ve stejném složení. Přes léto nabereme posily minimálně z řad juniorů, kteří měli možnost s námi trénovat i hrát celou sezónu. V očekávání je určitě letní příprava, která se mi opravdu minulé léto líbila a snad to letos zakončíme nějakým soustředěním, takže do dalšího ročníku půjdeme lépe připravení a stmelení než na začátku současné sezóny. A pak samozřejmě vyhlížíme úspěšnost zakončování a postup do regionální ligy. Tam není jednoduchá cesta, ale ani nereálná.

A na závěr oddychová otázka. Proč si myslíš, že děláme rozhovor zrovna s tebou? 
Těžká otázka, protože jsem předposlední, s kým rozhovor ještě nebyl (usmívá se). Taky proto, protože mám ke všemu co říct, a tak si konečně můžu ulevit (směje se). Děkuji všem, kteří rozhovor dočetli až do konce.